Dnes je tomu právě dvaadvacet let, co tento svět opustil vlastenecký písničkář katolického vyznání Karel Kryl (12. 2. 1944 – 3. 3. 1994). Jeho oblíbenost z přelomu 80. a 90. let neztratila na síle ani dnes, a to samé bychom mohli říci o inspiraci, kterou v jeho textech stále nacházejí lidé všech generací.
V dnešní době není žádný problém prostřednictvím internetového serveru YouTube dohledat prakticky celou Krylovu vydanou diskografii, a to i včetně několika oficiálně nevydaných, o to více však razantnějších písní z doby krátce před smrtí „básníka s kytarou“. Ten je již na pravdě Boží a jistě by nechtěl, abychom si jej připomínali pouze texty kritizujícími režim minulý či současný.
Kryl není jen Bratříček či Bratři z krve Kainovi, ani polistopadová Smečka a Demokracie, texty jistě trefné, vycházející z autorova (snad) spravedlivého rozhořčení. Neměli bychom pro ně však zapomínat na řadu překrásných písní plných porozumění, soucitu a odpouštění. Jednou z nejkrásnějších je notoricky známá modlitba Děkuji.
Krylovo veřejné přihlášení ke katolictví je dobře známé z jeho písní i jiných veřejných vyjádření, ostatně měl ve víře zdatného pomocníka, jímž byl zpovědník a duchovní vůdce v jedné osobě, arciopat Anastáz Opasek. Přestože Kryl nebyl žádným „svatouškem“, což ostatně veřejně přiznával, v celé řadě textů se zaměřuje na téma hříchu a morálních problémů, s nimiž musí bojovat jako každý z nás. Navíc jsem si jistý, že svých poklesků velmi litoval, což dosvědčuje další odvážná píseň Zapření Petrovo.
Karle Kryle, za Tvůj život děkujeme.
Starší rozhovor s Karlem Krylem:
Příspěvek Muži by však mlčet neměli. K výročí úmrtí Karla Kryla pochází z Červenobílí